Rada první: Nebuďte imitátoři, buďte sami sebou!

Jeden farmář měl stádo krav a dva staré, už sešlé a utahané býky. Koupil tedy mladého. Sotva ho přivezli a vypustili do ohrady, začal mladý obskakovat jednu krávu po druhé. Staří býci ho z povzdálí pozorují.
Jeden z nich po chvíli začne frkat, potřásat hlavou a hrabat kopyty.
"Copak?" ptá se ho ten druhý. "Inspirace mládím?"
"Kdepak!" odpoví ten první. "Jenom nechci aby si mě ten frajer spletl s krávou!"

První býk vzpomíná, imituje to, co už není. Druhý ho napadne ve snaze ho pokořit, mít navrch. První reaguje kontrem tak, že dělá idiota z mladého býka, který neslyší, neboť právě dělá to, co z přirozenosti dělat má a díky věku a zdraví může. 

Odmalička jsme vedeni k soutěži, snaze být ten nejsilnější, nejlepší, což je v podstatě touha být první, sebrat vše a obrat ostatní. Jsme vedeni k výkonu, útlaku, manipulaci, nenasytnosti a zároveň i poslušnosti, strachu a podivným povinnostem.

Učíme se přetvářce, mlčet, když nás něco bolí, smát se, když jsme nešťastní, usmívat se, když se nám něco nedaří. Vytváříme si a nosíme masky a převleky, které, jak je zhutňujeme a vrstvíme, zcela zakryjí a posléze málem udusí naše pravé já.

Přichází k nám pak panoptikum různých profesních, společenských a jinak účelově zaměřených převleků, masek, často i někým vedených loutek.
Jenže my nejsme opravna kostýmů a masek. Chceme a máme pomoci tomu člověku skrytému uvnitř. Napůl zadušenému, kterého skrz masky navrchu není ani vidět a přes jejich blábolení málem ani slyšet.

Stojí to dost času, trpělivosti, práce a energie než uslyšíme opravdové já.

U nás si otevřenost a intimitu můžete dovolit! Nemáme touhu po moci nad Vámi ani nikým jiným. Ani po slávě. Nesoudíme, neodsuzujeme, nevynášíme rychlé soudy. Nemáme to zapotřebí, zbavili jsme se těchto a podobných tužeb jako škodlivého a nepotřebného harampádí.. 
 

Rada druhá: Než začnete napravovat nás nebo svět, začněte nejdřív u sebe!

Chodí k nám už několik let dost maminek kupovat jeden z doslechu osvědčený prostředek Bambi Hyper-activ nebo MindDren, na onemocnění hyperaktivitou jejich dítěte, jejíž počet zaznamenává v posledních letech raketový nárůst . Málokdy přijdou i s dítětem, ještě méně na ověření účinnosti tohoto prostředku právě pro jejich dítě. Otce nevidět.

Nic proti takovým přístupům, jedná-li se opravdu o hyperaktivitu, jmenované prostředky mohou jen pomoci. Hyperaktivita dítěte je nemoc, jejíž fyzické, psychické a mentální projevy jsou způsobeny dlouhotrvajícími emočními zátěžemi a psychosociálními stresy. V duchovní rovině je nazývána nemocí, kdy dítě před něčím neustále utíká, chce něčemu uniknout. Něčemu, co je jeho přirozené mentalitě škodlivé a velmi nepříjemné.

Je-li matka ochotna nás vůbec vyslechnout, při zmínce o pravé příčině se okamžitě ohradí. Ozve se její ego, maska. Je přece dokonalá, vztahy doma jsou dokonalé, všechno je dokonalé a v pořádku. Jak si to vůbec dovolujeme říct. Nebo ukáže na příčinu někde jinde. K řešení, kde to opravdu vězí, co s tím lze dělat, nedojdeme. Na dlouho zmizí. Přípravek je účinný, je nutný k odstranění už způsobených poškození a potíží.

Za dva, tři roky se objeví znovu se stejnou nebo obdobnou anamnézou a požadavkem na koupi stejných prostředků. Pravá příčina a její důsledky nebyly řešeny a působí dál. Pak dochází k dalším, těžším i chronickým potížím, které si dítě mnohdy ponese po celý život.

Stejně nebo velmi obdobně je to i u ostatních potíží a onemocnění. Mají vždy pravou příčinu zcela jinde, než vůbec tušíme.

Prosím, nedělejte rychlé soudy o poměrech v rodině s hyperaktvním dítětem nebo jiným nemocným. Příčinou můžete být třeba zrovna Vy, Vaši blízcí nebo známí, nebo např. předškolní zařízení, kroužek či zařízení v němž pracujete nebo ho vedete.

Rada třetí: Nebojte se, dokažte být intimní

"Přinesl jsem žábu" sdělil třídě rozzářeně profesor zoologie. "Čerstvou, rovnou z jezírka, abychom si ji mohli dobře prohlédnout a pak ji pitvat".
Opatrně rozbalil balíček, který přinesl, a uvnitř byla šunková bageta. Profesor se na ní užasle podíval.
"To je divné!" řekl. "Jasně si pamatuji, že jsem svačinu už snědl."

Než začneme zase vstřebávat a žít například tzv. lásku, úspěch, sex nebo zmíněnou intimitu bylo by asi lepší ten balíček rozbalit a konečně se podívat, co v něm vlastně je. Rozdíl mezi žábou a šunkovou bagetou se pak bude zdát zanedbatelný proti tomu, co zjistíme.
Intimita je základní lidskou potřebou. Přitom ale z ní mají všichni strach. Každý touží mít někoho, komu by mohl důvěřovat, komu by mohl otevřít všechny své nejniternější rány. A dokud tyto své rány neotevřete, nemohou se ani vyčistit a zahojit. Čím víc je ukrýváte, tím nebezpečnějšími se stávají. A mohou se lehce stát živnou půdou pro rakovinu a další těžká onemocnění. Zde nemoci začínají.

Intimita znamená, že dveře srdce jsou pro vás zde dokořán, že jste zváni, abyste vstoupili a byli hosty. Ale lze to jen tehdy, máte-li srdce, která nezapáchá potlačenou sexualitou, v němž to nevře všemi druhy zvráceností, máte-li přirozené srdce. Přirozené jako stromy, nevinné a nezáludné jako dítě.
 

Rada čtvrtá: Buďte přirozeně inteligentní

Katolík, protestant a žid si povídali s přítelem, kterému údajně zbývalo jen šest měsíců do konce života.
„Co bys udělal“, zeptal se tento muž katolíka, „kdyby ti doktor řekl, že ti zbývá už jen šest měsíců života?“
„Och“ povzdychl si katolík. „Dal bych všechen svůj majetek církvi, každou neděli bych chodil k přijímání pravidelně odříkávat Zdrávas Maria.“
„A ty?“, zeptal se muž protestanta.
„Já bych všechno prodal a vydal se na cestu kolem světa a pořádně si to užil!“
„A co ty?“, zeptal se žida.
„Já? Šel bych k jinému doktorovi.“

To je inteligence! Nežije na základě minulých zkušeností, obecného povědomí a morálky. Nemá nic společného s jen vypůjčenými vědomostmi a poznatky. Jenom nereaguje, ale opravdu odpovídá. Funguje v současnosti, tady a teď. S přirozenou logikou a přirozeně.