OKOVY PŘÍSTUPŮ

12.12.2010 20:22

 

Systém
Muž
Žena
Dítě

Cítíme se božsky a skvěle, když vše vyjde přesně podle našich logických předpokladů, úsudků, výpočtů, tabulek a vzorců. Kdo ale bude utěšovat pozůstalé, léčit zmrzačené a odklízet mrtvé?

 

 

Život se dá žít dvěma způsoby – vědou, matematikou, technologiemi, ekonomií – nebo jako poezie – v umění, hudbě, poznání, kráse a lásce. Bojem s ním, odporem,rozkladem a podmiňováním, nebo jeho přijetím v harmonii s ním.

Ničíme zázrak života. Jak stárne jedinec i lidstvo, ztrácí schopnost citlivosti na zázrak, víc a víc hloupne. Čím víc víme, tím méně máme radosti ze života, tím méně umíme žít.

Co je to vlastně vědění? Je to jen způsob jak se zbavit zázraku. Slovem věda myslíme vědění. Veškerá věda se jen snaží o demystifikaci zázraku existence.

Vědět ale ještě neznamená znát! A znát ještě neznamená umět! Poznáním vytvářená mysl je zcela jiná úroveň vědomí než pouhé vědění!

Vzít život umíme, stvořit také, ale vrátit ho tam kam patří?

 

Nevědomý je člověk, který si neuvědomuje, nevidí skutečnost. Žije ve snu, který si sám vytvořil na základě vnuceného a přijatého systému hodnot, pouček a přístupů.
Fanatik je člověk, který přestává rozumět životu i světu a uchyluje se k jednoduchým jistotám pravidel, řádů a zvyků. Přestal myslet vlastním rozumem, začal jednat přijatou vírou v něco cizího.

 

Poznámka: Skutečný význam pojmů slov poezie, umění, hudba, poznání, krása a láska je velmi odlišný od toho, co pod nimi chápe současná společnost. Ono je zde prakticky vše obráceno vzhůru nohama, zcela jinak než jak má být.

 __________________________________________________________________________________

MUŽ

Muži se stali hlavními vykonavateli vůle tohoto společenského systému. Stali se tak jeho otroky, vazaly, nástroji a vpravdě nejničivějšími tvory na Zemi.

Muži potřebují velké vysvobození. Od minulosti, od otroctví zažitého systému popírajícího přirozené hodnoty života. Od neustálého podmiňování, které bylo tisíce let mužům vnucováno společenským řádem různými podobami náboženství a ideologií. Muž je odcizený sám sobě, obviňující se, rozpolcený, neustále vnitřně bojující, což negativně ovlivňuje všechny oblasti jeho i okolního života. Je to neustálý boj mezi tělem a duší, hmotou a duchem, materialismem a duchovnem, vědou a náboženstvím, mužem a ženou…

Je systémem a jeho způsobem výchovy orientován na výkonnost, soutěžení, ctižádost, boj o peníze, moc, úspěch, slávu, úctyhodnost, společenské postavení, na tvrdost, necitlivost a bezohlednost. Odmalička je to učen rodiči, učiteli, vychovateli, knězi a politiky. Je učen to přejímat bez jakýchkoliv dotazů. Je tak odvrácen od své přirozené podstaty, svého skutečného bytí a tvořivého potenciálu, své schopnosti milovat, svého přirozeného smíchu, pláče, citů, své touhy po životě. Umrtvuje své tělo, jeho potřeby a bolesti. Otupuje své smysly. Stává se lhostejným, netečným a krutým. Ztrácí přístup ke svému druhému já, ke své vrozené vnitřní ženě a svým vrozeným ženským kvalitám – citlivosti, laskavosti, lásce a intuici – a soustřeďuje se na logiku a rozum, což z něj dělá sice výkonného robota, ale pouhý stroj.

Tato společnost ho učí, aby se stal „silným, správným mužem“. Což ale znamená devastaci přirozené bytosti člověka v něm. Stává se stoupencem a fanatikem zvráceného kultu mužství.

Pokud se nepřestane chovat jak robot, nepřestane fungovat nevědomě a nezačne mít rád sám sebe, své pravé přirozené já, svou pravou podstatu, pak asi neexistuje šance jak nespáchat globální sebevraždu.

 __________________________________________________________________________________

ŽENA

Systém zotročil a zkazil muže, systém a muži zotročili a zkazili ženu. Jak byla žena podrobena, mučena a ponížena na úplnou nulu, stala se nepříjemnou a jedovatou.

Žena, kterou najdete na tomto našem světě, není pravá žena, protože ta byla po staletí ničena. Nebylo jí dovoleno jednat podle své vnitřní přirozenosti, svých potřeb. Je zatrpklá, otrávená, ochromená, znecitlivělá, umrtvená, cítí se velmi ponížená a zneužitá. Po tom, co s ní bylo po tisíciletí a dosud je prováděno za zvrácenosti, není divu, že částečně zešílela.

Je-li žena takto zničená, ani muž nemůže zůstat skutečným mužem, protože žena mu dává život a předává mu základní způsob pohledu na svět, vztahů a přístupů v prvních létech života. Děti, chlapci i děvčata jsou takto přirozeně ovlivněny svou matkou. Na těchto základech pak budují celý svůj následující život.

Ženy potřebují velké osvobození. To co se zde děje ve jménu jejích osvobození je velká hloupost. Feminismus a různá hnutí za osvobození ženy směřují k mutantu Pepka námořníka. Agresivnímu, neomalenému, zhrublému násilníkovi s ženským tělem. Není divu, že po staletích na nich páchaného násilí se chtějí pomstít stejným způsobem. Zešílely a podle nich nikdo kromě mužů není zodpovědný. Je to jen skok ještě mnohem dál od pravé ženy.

Skutečné osvobození ženy z ní udělá skutečnou ženu, ne prapodivnou imitaci podprůměrného muže. S cigaretou v puse, kalhotami, krátkými vlasy, drsnou mluvou , láhví, plechovkou, lopatou nebo zbraní v ruce. Tohle z ní udělá dvojnásobného otroka. Prvního z ní udělali systém a muž, ještě hlubšího, podle mužského vzoru, ze sebe dělá ona sama.

Ženy jsou největší nadějí na záchranu lidstva a jeho změnu k lepšímu. Ne proto, že jsou lepší, méně zkažené než muži. Ale proto, že jsou pro tuto změnu mnohem důležitější než oni. Žena dává život muži i ženě, vychovává je oba. Je-li zkažená, jedovatá, pak její mateřské mléko je také jedovaté a její způsob výchovy jejich dětí je také jedovatý. Její děti budou zkažené a jedovaté.

Žena byla společenským řádem a jeho systémem hodnot ponížena na jakési užitkové zvíře, druhořadého tvora pro rozkoš, rozmnožování, odchov mláďat a službu muži. Vždyť ještě nedávno, mnohdy i dnes, byla a je její hodnota měřena především užitkovostí v počtu vyvedených mláďat a ochotou být vždy poslušná, k ruce i tělu muži v kdejaké hlouposti a zvrácenosti. Ztratila svůj svět pravé ženy, nemá kam jinam, ani duchem jít. Už nezná, zapomněla, co pravá žena vlastně je.

Ženě musí být dána vnější i vnitřní svoboda, aby se mohla sama stát pravou, přirozenou ženou. Pak se teprve může i muž stát opravdovým mužem. Žena se musí stát svobodnou, aby i muž mohl být svobodný. Když bude žena otrokem, zotročí i muže a ženu ve svých vlastních dětech.

 __________________________________________________________________________________

DÍTĚ

„Mladý kos nebude zpívat jinak, než jak slyší od starého!“

Přísloví

Systém zotročil a zkazil muže, systém a muži zotročili a zkazili ženu. Systém, muž i žena pak společně zotročují a ničí své děti.
Tomuto potlačení zdravé přirozenosti, zmrzačení duše vedoucímu k neštěstím a nemocem, předávané jako epidemie po staletí z jedné generace na druhou, se zde pokrytecky říká výchova. Vskutku tradiční.

Zkušenosti, které lidé takto získali jako malé děti, je pak pronásledují celý život.

Lidské dítě je to nejbezbrannější a nejbezmocnější mládě na Zemi. Aby přežilo, je po mnoho let zcela závislé na pomoci, především od svých rodičů a také ostatních dospělých. Na tuto pomoc ovšem velmi draze doplatí.

Dítě si při narození přináší svůj vlastní ráj. Touhu prožívat život, bezelstný údiv, pravdu, krásu, radost, nevinnost, svobodu, zdraví, pravá životní směřování a cíle, nadání a vlastnosti. Skoro o vše z toho přijde, zůstane mu po celý život jen matná vzpomínka a touha se do svého ráje opět vrátit.

Na tyto jeho přirozené přístupy, cesty, cíle, vlastnosti a nadání nikdo nedbá. Ještě se ani nenarodí a jeho rodiče i příbuzní už pro něj sestavují plán života podle svých představ. Kdyby ho kuli aspoň podle svých vlastních! Oni si ani neuvědomují, že jejich původní, přirozené a vlastní jim byly zcela změněny a vzaty jejich rodiči, stejným způsobem, jakým se chystají změnit i život svého dítěte. A jejich rodičům totéž provedli jejich rodiče, jim zase jejich… Všichni byli podrobeni, zkaženi a vychováni způsobem tohoto společenského systému. Byl jim všem vzat jejich vlastní, pravdivý kompas životem i mapy s pravými cestami, cíli i způsoby jejich dosažení. A nahrazeny falešnými, cizími, stádními a systémovými.

1

Dítě se brání, nechce si nechat vzít svůj ráj. Nemá šanci. Tento systém mu neumožňuje se účinně bránit, nemůže ani zažalovat u soudu a nechat potrestat své rodiče a ostatní dospělé za to, co mu dělají.

Novorozené dítě je naprosto bezbranné, bezmocné a roztomilé. Připomíná nám náš dávno ztracený ráj. Tím jak ho všichni obskakujeme, sotva projeví nespokojenost nebo zakřičí ho krmíme, přebalujeme, hrajeme a mazlíme se s ním, projevujeme náklonnost a lásku, skoro neustále jsme v jeho blízkosti kdyby něco potřebovalo, v něm vypěstováváme velmi silné ego. Dítě si zcela logicky a přirozeně začne myslet, že všichni a vše okolo je tady pro něj. Že je ten nejdůležitější, že je střed veškerého dění a světa. Později, místo toho, abychom ho této neblahé a námi vytvořené slupky ega, kterou nelze v tomto věku obejít, začali zbavovat, zneužijeme jí proti němu k jeho ochočování a přeformování podle našeho převzatého systémového cítění a přesvědčení. Úplně stejným způsobem jako ochočujeme zvířata. Začneme podmiňovat, kšeftovat s ním. Dáš-dostaneš, nedáš-nedostaneš!

2

Dítě nemá nic než samo sebe a svůj přirozený vnitřní ráj, musí tedy platit jím. Bude platit za to, co jsme mu dosud dobrovolně a možná občas i nezištně poskytovali a naučili ho. Jídlo, teplo, sucho, spánek to jsou přirozené potřeby. My mu ale dali, vypěstovali jeho ego, sebestřednost, naučili ho touze, doslova závislosti po projevech, které mu tuto jeho sebestřednost podporují a dokazují, dělají dobře. Náš čas, zájem, lásku, pozornost, naši přítomnost a ochranu, souhrnně naše osobní služby. A právě s tím začínáme s dítětem podmíněně kšeftovat.

Dítě touží být středem naší pozornosti, projevů náklonnosti, ochrany. Chce abychom ho měli rádi a jenom jeho. Nechce se dělit, jeho ego mu z dosavadních zkušeností říká, že ono je jediný král a vládce.

Tohoto jeho návyku, touhy zneužijeme k jeho přeprogramování. Když bude dělat, tedy i myslet tak, jak po něm chceme, dostane to, co jsme ho naučili potřebovat, toužit po tom. A když neudělá tak to nedostane.

3

Později rozšíříme tento způsob ochočování i o nástroj razantnější, o systém odměny a trestu. Když udělá, naučí se a převezme za své to obtížnější a jím třeba nechtěnější co po něm požadujeme, dostane odměnu, tedy něco po čem obzvlášť touží. Když ne, tak dostane trest, tedy to, co obzvlášť nechce. Takto ho lze donutit až k nevídaným hloupostem, nehoráznostem i sebedestrukčnímu jednání. Vedeme ho k tomu, aby nám vyhovovalo a zároveň aby o tom nepřemýšlelo a nepochybovalo. My, autority, starší a proto všeznalí, máme přece vždy pravdu! Navíc chceme aby toho převzalo za své příliš mnoho a nemá tak čas ani možnost si to ověřit. Nedáme mu ji.

Připravujeme ho na to, aby jen věřilo a nepochybovalo. Na vstup do společenského systému ho připravujeme i tím, že zpochybňujeme jeho dostatečnost. Tolik toho ještě neumí, bude se muset naučit a zvládnout, aby bylo dospělé a soběstačné! Uvádíme ho v omyl, že bude dospělé a svobodné, když se dokáže postarat sámo o sebe. Schopné přežít, což je jediný účel tohoto společenského systému.

Učíme ho, že důkazem této schopnosti je být nejlepší ze všech a mírou jejího dosažení je moc nad ostatními, získaní majetku a jiné výhody a příjemnosti. Kde hlavním prostředkem je převaha fyzické síly, dnes více a více převaha vzdělání. Učíme ho touze po soutěžení, kde jeden bere vše a ostatní nic. Učíme ho bezohlednosti. To velmi odpovídá jeho získané touze po sebestřednosti, egu, dále námi takto záměrně posilovanému.

Je námi takto připravováno, aby bylo povolné dalšímu přeprogramování a přeformování mašinérií společenského systému, jeho nástroji k jeho požadavkům. Následuje stejně špatný způsob vzdělávání a dalšího formování touto společností.

4

Dítě si zvláště zpočátku ochočování brání vehementně svůj ráj i námi vypěstované ego. V tom, aby vyhovělo našim představám a požadavkům, mu nezbude nic jiného, než se naučit předstírat. Že dělá to co po něm chceme, že je tím co chceme aby bylo, v podstatě se učí, postupem doby, neustále lhát. A sotva se dostane dál od nás, na svobodu, nestačíme se divit, v co se tohle „slušně“ vychované dítě změní. Tak přitáhneme otěže. A dítě se mění v zakřiknutého, agresivního, ale především nešťastného tvora, víceméně naprogramovaný stroj, robota, který se svou přirozenou podstatou lidské bytosti má už velmi málo společného. Udělali jsme z něho užitkové zvíře, tahouna a dodavatele zotročené a zkažené živé síly, vhodné pro systém přežívání. Bohužel, se naučí i samo věřit, že tím, čím se stalo, opravdu má být a je.

Lidé jsou až na drobné okamžiky, celý život nešťastní a nespokojení. Neš‘tastní lidé nesnášejí vedle sebe někoho šťastného. Tak vezmou štěstí i dítěti. Jeho přirozený ráj, domov, svobodný prostor mu zúžíme na budku o několika místnostech a obrovskou hromadu závazků vůči špatnému systému, tedy i jeho vazalům a nositelům, nám samotným.

5

Dítěti je tak vzat a znemožněn jejich přirozený a zdravý vývoj, jejich původní, vlastní já už ve velmi útlém věku.

Vnucujeme mu místo toho, dovnitř jeho bytosti, něco cizího, co tam nepatří. Je to podobné, jako bychom do motoru vkládali místo originálu součástku ze zcela jiného typu, která se tam sice vejde, má podobný tvar, ale nepasuje tam. Spuštěním motor zákonitě poškodíme a po čase i předčasně zničíme.

6

Děti potřebují největší osvobození. Aby mohly plně rozvinout svá přirozená nadání, dobré vlastnosti a ty zlé potlačit nebo se jich zbavit.

 

Potřebují k tomu samozřejmě naši pomoc. Ale v žádném případě dosud praktikované vedení, navíc špatným směrem a k špatným cílům. Máme být jejich dobrým přítelem, pozitivně myslícím a trpělivým rádcem, který je připraven podložit v případě nutnosti pomyslný polštář. Aby při jeho vlastních pokusech a omylech nedošlo k tak tvrdým pádům a zraněním. V žádném případě nesmíme být pomateným šikovatelem nebo učitelem na cvičáku tohoto špatného systému. Kterým se má dítě plně odevzdat k přeformování podle jejich pomýlených představ.

***

Chtít po dětech později, až dorostou, aby si přirozenost našly a vrátily sami? Vracet se k ní po mnoha letech ochočování, neustálého tréninku, kdy na ně prakticky zapomněly, je bez pomoci velmi obtížné a skoro nemožné.
I my, dospělí, jsme byli podrobeni tomuto ničivému přeformování. Na nás je, abychom se vrátili a dospěli tak, jak jsme původně měli. Přerušili pokračování tohoto šíleného systému v nás a dali šanci svým dětem. Také aby i ty starší, odrostlé v nás měli příklad a vzor, že to vůbec jde.

 

Nevědomí muži nejsou k ničemu, nesou jen zkázu. Nevědomé ženy, jsou-li zdravé, mohou rodit děti, ale nemohou je vychovávat.

Den trifidů, 1952

 

Diskusní téma: OKOVY PŘÍSTUPŮ

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Vyhledávání

Kontakt

BARTOŠOVÁ Jitka Pacetluky 87
768 43 Kostelec u Holešova
+420 776 070 840 IČ: 46192026