OMYL O SMRTI

12.12.2010 20:26

V historii lidské mysli můžeme najít tři druhy představ o smrti.

 

První představa

Je představou člověka, který žije připoután k svému fyzickému tělu, který nezažil nikdy nic lepšího než potěšení z jídla a sexu, jehož celý život nebyl nic jiného než jídlo a sex. Užíval si jednoho i druhého. Jeho život byl velice primitivní a tělesný, celý život prožil na verandě svého paláce, království svého ráje přirozeného já, aniž do něho kdy vstoupil nebo jen nahlédl. Myslel si, že to okolo něj je vše co může od života čekat.

V okamžiku smrti se bude zuby nehty držet života. Bude jí odporovat a bojovat s ní. Smrt k němu přijde jako jeho nepřítel.
Toto je běžný přístup. Tito lidé něco propásli. Nepoznali vyšší úrovně, vrstvy života. Nedokázali vejít do jeho hloubek, ani vzlétnout k jeho výšinám. Propásli jeho hojnost a jeho požehnání.

 

Druhá představa

Lidé, kteří se aspoň dotkli opravdového života, vytušili zázrak existence, občas říkají, že na smrti není nic špatného, že smrt není zlá. Je to jen dlouhý odpočinek, něco jako spánek mezi minulým a dalším životem.

Tento přístup je lepší než ten první. Tito lidé znají už něco mimotělesného, duchovního, znají něco, co se dotýká i mysli. Nežili jen jídlem a sexem, celý jejich život nespočíval jen v jídle a množení se.

Mají trochu rozvinutější duši, jsou maličko aristokratičtější a kulturnější. Říkají, že smrt je jako dlouhý spánek, člověk je unavený, a tak se poddá smrti a odpočívá. Je to uklidňující. Ale také na míle daleko od pravdy.

 

Třetí představa

Ti, kteří poznali život v celém jeho rozměru a mnohovrstevnosti, říkají, že smrt je pouze fyzickým a duševním koncem, není však koncem duchovním. Není to jen odpočinek, ale také očištění, vzkříšení, nový život a nový začátek, otevírají se nové dveře. Smrt je jenom další tváří a úrovní duchovna.

 

Společenský omyl smrti

Když vidíte umírat člověka, myslíte si, že je pak mrtvý, přestal existovat. Protože vy ale mrtvý nejste, nemáte právo to takto posuzovat. Nanejvýš můžete říct: „Nejsem schopen rozeznat, jestli je to tentýž člověk jako předtím. Až do včerejška tento člověk chodil, mluvil, dýchal , ale dnes už nechodí, nemluví a nedýchá.“ Život, který žil až do včerejška, už neexistuje. Pokud následuje nějaký jiný život, tak budiž, jestliže ne, pak ať to je jak chce. Nemáte žádné právo říkat „Ten člověk je mrtvý, přestal existovat“, tento úsudek zachází za únosné hranice neověřených domněnek. Měli byste prostě říct: „Ten člověk už není zde, mezi námi“.

Věci, které se okolo toho člověka děly se už nedějí, to co jsme znali jako jeho život – jeho boje, lásky, to jak jedl, jak pil, chodil, co dělal – to přestalo existovat. Cokoliv ten člověk pro nás a náš viditelný svět představoval, už neexistuje. Ale říkat, že je mrtvý, přestal zcela existovat, je velice sporné tvrzení.

My, kteří zde žijeme, o smrti nic nevíme! Prohlašovat o člověku, že je mrtvý, je jednostranné rozhodnutí. Druhá strana, ten člověk nedostal šanci říct, že je mrtvý! Smrt je pouze naše, celospolečenská iluze. Není to iluze toho člověka. My cítíme, že je mrtvý, ale to je naše společenské rozhodnutí, které je mylné.

Fenomén smrti je určován nekvalifikovanými. Nikdo z tohoto davu není správným svědkem, protože nikdo z nich neviděl smrt toho člověka, to kam opravdu odcházel. Nikdo z nás nikdy neviděl něčí smrt. Nikdo z nás neví jak přichází a dále probíhá v nám neviditelných úrovních. Nikdo z nás ze smrti neviděl víc, než zde viditelné příznaky a projevy viditelného, fyzického těla.

Vše co víme je, že do jistého okamžiku byl živý mezi námi a teď už živý mezi námi není. To je vše co víme, nic víc. Za tím je pevná zeď, kterou současný, živý člověk nedokáže projít.

 

Přijmutí smrti

Nevědomé

Ten, kdo za svého zdejšího života nedělal nic jiného než jedl, spal, pil, pohyboval se, hádal, bojoval, miloval, přátelil se a vzbuzoval závist a nenávist, v okamžiku smrti najednou zjistí, že mu život utekl mezi prsty. Že ho promarnil tím co považoval za život a přitom to život vůbec nebyl. Byly to jen jeho činy, úkony ve vnějším, viditelném světě. Dělal jen to, co bylo vidět. To, co bylo žádoucí pro jeho fyzické přežití a touhy v tomto světě. Jedl, přátelil se, budil nenávist, budoval domy a stavby, vydělával peníze a dosáhl vysokého postavení. To vše byly věci viditelné pouze na tomto světě. To vše, v okamžiku smrti ztrácí.

Tento člověk si myslí, že tím je ztraceno vše, že odchází, umírá a ztrácí život, přestává existovat navždy. K tomuto jeho pocitu přispívá i přítomnost plačících milovaných a příbuzných, lékaře s kyslíkovým přístrojem, jiná atmosféra v celém domě. Všechno nasvědčuje tomu, že umírá. Vše co kdy viděl, co se dělá s umírajícím, teď ostatní dělají s ním. Je to společenský omyl, který působí, že tento člověk zůstane nevědomý, ustrašený a vyděšený. Bojí se a neví co má dělat. Přemožen a ovládán strachem zavře oči a v tomto stavu se stane nevědomým.

Toto bezvědomí je naší obranou proti věcem, kterých se bojíme. Je to trik mysli, jak se vyhnout neúnosné bolesti i neúnosnému strachu. Prostě omdlíme, vypneme vědomí. Podléháme společenské hypnóze. I lehčí nemoci nás vyděsí a my se stáváme nevědomými, co potom děsivá myšlenka na smrt, kterou takto mylně vnímáme!

 

Vědomé

V naprostém kontrastu je zůstat při smrti při plném vědomí při použití antihypnózy. Žádný pláč, žádné nářky, žádný lékař, ale člověk, který mu říká: „Neumíráš, protože nikdo nikdy neumírá.“

Všichni okolo mu dávají atihypnotické podněty. On zavírá oči a ostatní ho hlasitě provází celým procesem: teď jeho životní energie opustila jeho nohy, teď ruce, teď už nemůže mluvit a tak dále. Ale přece mu všichni říkají, že pořád existuje a pořád bude existovat. Zůstává tak při vědomí, nebojí se a neděsí. Může dojít spásného poznání, prožít svou smrt. Vědomí pomalu a postupně opouští kousek po kousku tělo. Uniká z těla ven. Ale nezaniká!

Pokud máte jen malinkou zkušenost s meditací, pokud jste jen na okamžik zahlédli pravdu, že jste plně odděleni od svého těla, plně při vědomí, pak v okamžiku smrti nebudete nevědomí. Stejný zážitek mají i lidé, kteří při vědomí prožili tzv. klinickou smrt. Jsou kvalifikovanými svědky. V tomto okamžiku bude váš stav nevědomí, v kterém jste dosud celá léta žili, definitivně zlomen. Budete čistým vědomím.

  • Nikdo nikdy vědomě nemůže zemřít. Protože si celou dobu uvědomuje, že v něm něco umírá, ale není to on. Prožívá to oddělování a nakonec si uvědomí, že jeho tělo leží stranou, opodál.

  • Smrt se ukáže být jen oddělením vědomí od těla, je přerušením spojení mezi nimi. Tělo zůstává, vědomí uvolněno odchází. Do prostor života, o kterých žijící lidé nemají ani tušení.

 

Ale odejít při vědomí je možné jen tehdy, jestliže jste také při vědomí už žili. To je potřeba se naučit.

 

Diskusní téma: OMYL O SMRTI

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Vyhledávání

Kontakt

BARTOŠOVÁ Jitka Pacetluky 87
768 43 Kostelec u Holešova
+420 776 070 840 IČ: 46192026