Divný dárek ???

20.10.2010 06:00


Nevím jak Vy, ale já už svým malým dětem, když na mě více či méně fikaně vyzvídaly, co bych chtěl za dárek k Vánocům, odpovídal v různých podobách i s příkladem, vždy jedno. Že bych nejradši dostal něco, co samy vyrobily a o čem ví, že bych potřeboval.

Kdyby pro mě třeba vyřezaly z překližky, slepily a nabarvily pouzdro na tužky a pera na můj psací stůl, nebo něco podobného a daly na spodní stranu víčka svou nebo naši společnou fotografii. Budu tak vědět, že si mě všímají a proto ví, co bych potřeboval, znají mě a ví, čeho si vážím. Měl radost z toho, že mám šikovné děti, které dovedou leccos vymyslet a vyrobit samy. Věnovat tomu i mě svůj čas a snahu. Nějak by mi je jejich dárek připomínal vždy tam, kde trávím hodně času. Připomněl mi, že se jim mám a chci věnovat. Prostě něco, co je i po létech hezkou vzpomínkou. Vážím si sice i koupeného dárku, na který si ušetřily ze svého kapesného, ale udělat pro mě dárek vlastní hlavou a rukama má daleko vyšší a zcela jinou hodnotu.

  

Co přesně bychom chtěli my, to obvykle víme. Ale co máme dát k Vánocům pod stromeček druhým, toť problém. Buď o nich víme pramálo, málo se o ně zajímáme, nebo nám možná za to ani nestáli. Občas oni sami nevědí, co by vlastně chtěli, nemají žádné vyhraněné zájmy a potřeby. Někteří se i bojí dárek dostat s tušením, co by za to pak od nich bylo očekáváno.

Občas si také poněkud špatně vysvětlujeme radost z vhodného výběru dárku s tím, kdy obdarovaný je spíše překvapen, že jsme si na něj vůbec vzpomněli, všimli si, že existuje a tu pitomost, co dostal, bere jako něco vedlejšího. Vánoce už v mnohém připomínají spíš svátky kšeftování s city, citového vydírání i podlostí. Dáš dost = miluješ, nedáš dost = nemiluješ. Kdy často ani obdarovávaný sám neví, co vlastně chce a máte pak doma peklo, když jim to nedáte.

 

Maminka mě musí mít ráda, protože je moje maminka. A když mě má ráda, tak musí vědět a koupit mi, co chci!

Tohle není vymyšlený monolog rozmazleného, zdravého rozumu a vychování postrádajícího fracka z nějakého TV seriálu. Jeho obdobu často slýchávám i od dospělých dětí klientek a klientů s nejtěžšími nemocemi a nebude asi zcela neznámý i Vám. Absurdní pojetí pojmu milovat. Touha mít Vánoce 365 dní v roce.

 

Darovat někomu novou cestu ke zdraví a novému životu je nevhodné?

Také se Vám zdá darovat např. mýdlo, vitamíny nebo parfém pod stromeček dost neomalené? Něco jako upozornění "Jsi špinavý!", "Jsi nemocný! nebo "Smrdíš!" s nevysloveným doporučením, aby to rychle napravil? Má ho i spousta dalších lidí vnímavějších k pocitům druhých s nechutí ubližovat.

 

Máte nutkání i dárek z této akce zařadit mezi takto nevhodné? Nejednejte lehkovážně a ukvapeně!

Je snad nevhodné právě o Vánocích vyjádřit někomu blízkému svou náklonnost, projevit svůj upřímný zájem o něj, věnovat mu svůj čas a pozornost k našemu poznání, co on opravdu potřebuje? I když o tom možná sám ani neví. Co nejvíc nenápadně ho připravit předem na pochopení, proč jsme to vše předtím dělali. O to větší je pak jeho milé překvapení. Je tolik nevhodné druhému vyjádřit dárkem i své přání, chtění, aby s námi žil co nejdéle, mnohem lépe, radostněji, spokojeněji, ve zdraví?

Tento dárek nás může přivést i k dárku nejcennějšímu.

Kolem nás je spousta dospělých lidí, kteří ještě pořád čekají na slova, které chtěli slyšet už jako malé děti, ale nenašel se nikdo, kdo by jim je upřímně dal. Byli a jsme všichni vystavování spíše slovům a způsobům patřícím na vojenský cvičák, k drilování a ochočování zvířat.

Laskavá a upřímně míněná slova jsou vzácnou výjimkou. Co bychom všichni tak rádi slyšeli?

 

  • Mám Tě rád(a)
  • Jsi krásná(ý)
  • Jsem šťastná(ý), že Tě mám
  • Pojď si povídat o Tobě
  • Najdeme si společně na sebe čas
  • Jak Ti je, jsi smutný, máš strach, bolí Tě, trápí Tě něco?
  • Jsem rád(a), že jsi taková(ý) jaká(ý) jsi
  • Proč se Ti nechce?
  • Vyprávěj mi, co jsi vyzkoušel, poznal
  • Moc se mi líbí, když jsi šťastná(ý), zdravý a spokojený, když se směješ
  • Co si o tom myslíš?
  • Je skvělé být s Tebou
  • Mám chuť být s Tebou
  • Mám chuť Tě poslouchat
  • Mám chuť si s Tebou povídat
  • Líbíš se mi taková(ý), jaká(ý) jsi
  • Je krásné, když jsme spolu
  • Řekni mi, když se mýlím, co si o tom myslíš Ty

 

a mnoho dalších, podobných. Stačí si uvědomit, co bychom chtěli slyšet my sami, co nám samým tolik schází. A dát je tomu druhému.

Proč si předem neotevřít cestu, abychom mu tato slova mohli ve vhodnou chvíli, třeba po nadílce a bez velkých rozpaků, sami dát. Tím, že jsme ji v tomto smyslu, při přípravě, připravovali sobě i jemu.

V této chvíli se samotný dárek dočasně stává jen prostředníkem pro dárek nejkrásnější.

I pro lidské vztahy platí "Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá!", "Nedáš, nedostaneš". Někdo s dáváním začít musí.

Budete-li aspoň trochu dbát i našich následujících rad, dárek se může stát začátkem cesty k lepšímu zdraví, lepšímu životu a vztahům. Můžete z něj mít užitek i poučení oba. Ve dvou se vše lépe dělá.

 

Nejsou nejlepší omračovací dárky, nad kterými druhý hned po rozbalení vzplane nadšením. Rychlé vzplanutí obvykle vede i k rychlému vyhasnutí. Oč lepší je dostat dárek, který po rozbalení možná uvede i do mírných rozpaků, pak zvědavosti a pak k cestě objevování jeho nových možností, námi velmi kýžených a nám velmi prospěšných. Dostat něco jako vybavení a zájezd na zajímavou a objevitelskou cestu k zotavení. Při které je stále na co se dívat, obdivovat, co poznávat.

 

**************************************************************************************
Zkuste Vánoce v podobné atmosféře

 

Slyšel jsem:

Ke konci předminulého století na Nový Zéland přijela anglická učitelka vyučovat v poměrně odlehlé oblasti křovácké děti. Aby zpestřila svým žákům dlouhé sezení v lavicích, uspořádala pro ně závod v běhu. Podle našich obvyklých, západních pravidel. Kdo doběhne první do cíle, je oslavován jako ten nejlepší, vítěz a dostane sladkou odměnu. Seřadila děti na startu a dala povel k běhu. K jejímu údivu se všechny děti chytily mezi sebou za ruce a běžely tak, aby doběhly do cíle najednou. Děti, i když nebyly z jedné rodiny, se měly natolik rády, že si navzájem upřímně přály, aby každé bylo také vítězem a dostalo sladkost.

Učitelka jim nejdřív chtěla vyčinit, že porušují pravidla a závod opakovat. Byla to ale rozumná a uvažující žena. Uvědomila si po chvilce, jak by sama byla ráda a pyšná na svou výchovu, kdyby se i její vlastní děti zachovaly mezi sebou stejně. Co to máme za výchovu, způsoby a zvyky, které nás nutí neustále soutěžit v touze sebrat, urvat všechno pro sebe, kdy těm ostatním nezůstane nic?

 

Zvažte, jestli je vhodné dávat tento typ dárku někomu, kdo se snaží stále soutěžit, podle svých pravidel dostat co nejrychleji k tomu být nejzdravější, nejlepší a nejspokojenější, ovládat a vládnout druhým. V tomto světě, z něhož nabídka pochází, tato pravidla a zvyky nefungují. Tady se nad ostatními ani nad přírodou nevítězí. Respektujeme a máme rádi.

 

 

Vyhledávání

Kontakt

BARTOŠOVÁ Jitka Pacetluky 87
768 43 Kostelec u Holešova
+420 776 070 840 IČ: 46192026